Život Báthory - legenda nebo skutečnost ???
Návštěva středověkého kamenného hradu Čachtice
nebyla jen splněním dalšího cestovatelského snu, ale i vzpomínkou na dědečka,
kterému jsem jako malé dítě v knihovně často okukovala Čachtickou paní. Výlet na
Slovensko, umocněný kvalitním a zároveň (ostro)vtipným komentářem průvodce,
velmi předčil moje očekávání. V pouhém jednom dni jsme s CK Čebus
za symbolickou cenu navštívili na vrcholu Bradla mohylu Dr. Rastislava
Štefánika, ministra války a jednoho z významných zakladatelů Československého
státu, poté následoval průlet lázeňským městem Piešťany, v sídle Alžběty
Bathory jsme se vrátili o pár stovek let zpět a cestou domů jsme to vzali přes
Slovácko, mrkli na větrný mlýn v Kuželově a (již mimo plánovaný program)
skončili v Ostrožské Nové vsi ve vinotéce. Zpět do Brna jsme přijeli lehounce
rozjaření. Nepoložily nás (co se do průměru věku účastníků zájezdu týká -
zdatné důchodce) ani tropy. Rtuť teploměru totiž v den výletu ukazovala poměrně
smrtících 37 stupňů ve stínu.
Čachtický hrad
Čachtický hrad, tyčící se (v Čachtickém krasu
mezi obcemi Čachtice a Višňové) na jednom z ostrohů Malých Karpat ve
výšce 375 m.n.m., budovaný od první poloviny 13. století, byl původně
koncipován jako pevnost. Majitelé se zde různými způsoby (koupí, dary, násilným
ovládnutím… atd.) střídali. Hrad v různých obdobích měnil svou podobu - zažil
poškození, ale i značné přestavby a rozšíření (o palác, kapli, bašty,
předhradí, opevnění atd). Přeskočím kus této košaté historie (s
dovolením průvodce vkládám webové stránky, kde je podrobně popsána)
až do roku 1602, kdy hrad odkoupil bojovník proti Osmanským Turkům, uherský
šlechtic (s prudkou povahou a velikou silou), František Nádasdy I.
Po jeho smrti (1604) Čachtice i s panstvím zdědila jeho žena, hraběnka Alžběta
Báthoryová – Nádasdy, pocházející též z významného uherského
šlechtického rodu. Právě díky této ženě byl a stále je hrad zapsán v povědomí
široké veřejnosti.
Alžběta Báthoryová (Erzsébet Báthory) se narodila
7.8. 1560 v Maďarsku. Dětství strávila na hradě Esced.
Rodiče, Anna Báthory a Juraj
Báthory, pocházeli z různých větví stejného rodu, což v té
době nebývalo kvůli čistotě šlechtické linie nic neobvyklého, bohužel si ale
takováto spojení nesla možné degenerativní následky. Alžbětinu konání
sadistických ukrutností jsou však přisuzovány především povahové rysy jejího
rodu. Báthoryové (kteří mimochodem vlastnili velké majetky), měli
sklony k sexuálním zvrácenostem, sadismu, výstřednostem, samolibosti, krutosti…
Průvodce např. zmínil Alžbětina strýce, polského krále, Štěpána Báthoryho, jako
extrémně agresivního člověka.
Čachtický hrad
Alžběta byla na svou dobu velmi vzdělaná a
ovládala několik jazyků. Františka Nádasdyho, člověka s velkým politickým
vlivem, si vzala (v jeho sídle Sárvár, kam se pak i přestěhovala) 4 roky po
zásnubách, ve svých 15 letech. Ještě dříve (v roce 1574) však otěhotněla s
rolníkem. Tajně porozenou dceru Anastasii musela odevzdat do pěstounské péče.
Protože byli Alžběta i František velmi bohatí,
jejich sňatkem se spojily obrovské majetky. Na svatbu byl tenkrát pozván i sám
římskoněmecký císař, Maxmilian II. ( bohužel se s omluvou nedostavil). Alžběta
dala Františkovi 5 potomků (Annu, Uršulu, Kateřinu, Ondřeje a Pavla ), z nichž
dva zemřeli ještě v dětství. V počtu dětí se kronikáři trochu liší – někteří
uvádějí společných dětí více.
Alžběta byla velmi schopná správkyně svého
majetku.
Uměla být nekompromisní, sebemenší přestupky krutě trestala. Služebnictvo se jí bálo.
Uměla být nekompromisní, sebemenší přestupky krutě trestala. Služebnictvo se jí bálo.
Hraběnka se, PRÝ, věnovala
lidovému léčitelství. V myslích lidí však byla kvůli těmto (často tvrdým a
okultistickým) „léčebným praktikám“ spojována s ďáblem. Některé prameny hovoří o její bisexualitě a
perverzi.
František, voják srdcem i duší, trávil život ve
vojenském táboře či na politických jednáních, doma se zdržoval minimálně. O
manželčiných sadistických praktikách však věděl.
Podle legendy se uherská hraběnka, přezdívaná
Čachtická paní, posedlá touhou po kráse, dopustila stovek vražd (nejen na hradě
Čachtice). Byla přesvědčená, že bude-li se koupat v krvi mladých děvčat,
omládne. Na sběr krve údajně využívala železnou pannu (svěrací
kazajku), která oběť probodla. Počtem spáchaných zločinů se jeví jako největší
ženská masová vražedkyně v dějinách lidstva - svědčí o tom i zápis v Guinessově
knize rekordů.
Přisouzeno jí bylo, dle výpovědi svědkyně, která údajně
našla Alžbětin deník s evidencí obětí, až 650 vražd,
vykonaných krutými způsoby.
Naskenovaná pohlednice Alžběty Báthory, zakoupená na hradě
Alžběta měla své věrné komplice - Johannese
Ujvaryho, přezdívaného Ficko (jediného mužského sluhu, který
se účastnil mučení), Ilonu Jo, kojnou svých dětí, Dorotheu
Szentes, ženu velké síly a údajně i čarodějnici, dále pak
nejaktivnější sadistku (a snad i milenku), Annu Darvuliu, za
jejíhož vedení spáchala Čachtická paní největší zvěrstva. Anna zemřela v roce
1609, tedy ještě před vykonáním rozsudku. Později hraběnce sloužily Erszi
Majorová a Katarina Beneczky. Sluhové pomáhali se
sháněním (lákáním a únosy) obětí, s jejich mučením, zabíjením a odklízením
mrtvých těl. Alžběta nejdříve pro své potěšení mučila své mladé služky, také
dívky z okolí (dcery rolníků vylákané na hrad) později svůj repertoár rozšířila
i o dívky ze šlechtických rodin (které se šly učit dvorské etiketě do
Alžbětiných sídel).
Průvodce na hradě nám v den prohlídky
sdělil méně drastické informace:
Železná panna údajně
neexistovala, hraběnka neprováděla koupele v krvi dívek, i když se snad touto
lidskou tekutinou potírala, protože byla přesvědčena, že tak zmírňuje příznaky
stárnutí kůže. Nezničila přes šest stovek životů. Množství zavražděných dívek
rukou Báthory a jejich věrných pomocníků se dle informace průvodce pohybovalo
mezi 37 – 80.
Průvodce dále sdělil, že Báthory a její sluhové
týrali oběti různými způsoby - polévali je venku v zimě studenou vodou dokud
neumřely na podchlazení, bičovali je na holou pokožku, svazovali je tak silně,
až jim přerušili krevní oběh, píchali obětem jehly pod nehty atd. Všechna
týrání vedla dříve či později ke smrti.
Záhadné ztráty dívek nezůstaly bez povšimnutí.
Proti Čachtické paní se zvedla vlna odporu a na příkaz krále Matyáše
Habsburského v roce 1610 věc začal prošetřovat Juraj Thurzo.
Při neohlášené návštěvě hradu Čachtice byl svědkem zvěrstev. Dorothea, Ficzko,
Ilona, Erszi i Katarina byli zatčeni mučeni a odsouzeni.
(Dorothee a Iloně uštípali horkými kleštěmi prsty
a poté byly ženy upáleny na hranici. Ficzko byl také upálen a Erszi popravena.
Jediná Katarina trestu smrti unikla).
Názory na život této ženy se dle mnoha
přečtených článků jeví opravdu velmi rozporuplně. Zatímco jedni historikové věří, že se Alžběta v
důsledku svého psychického narušení (sadismu, zvrhlosti) či drsných praktik
léčitelského experimentování (černé magie) zločinů dopustila, jiné archivní
prameny považují sadistické vraždy baronky za vykonstruované a jejímu obvinění
připisují především politické pozadí a touhu (mnohých) po jejím obrovském
majetku. V duchu druhé varianty názoru vznikl koprodukční film režiséra Juraje
Jakubiska – Bathory.
Už skutečnost, že hraběnka nikdy nepředstoupila
před řádný soud a přežila (na rozdíl od jejích spolupachatelů), zůstává
prazvláštní. Zasloužil se o ni již výše zmíněný palatín Juraj Thurzo, bývalý
přítel Alžbětina manžela, kterého František I. Nádasdy těsně před svou smrtí
písemně požádal o ochranu jeho rodiny. Thurzo chránil Alžbětu před odsouzením
hned z několika důvodů – kvůli dodržení slibu Františkovi, udržení jejího
majetku a také zabránění skandálu (z důvodu vysokého postavení Alžbětina rodu).
Měl samozřejmě i vlastní zájem o její bohatství. Kdyby byla Báthory odsouzena k
smrti, její jmění by bylo zkonfiskováno králem. Z dalších zdrojů se vyčetlo, že
František I. Nádasdy, přezdívaný Černý rytíř Maďarska, propůjčil uherské koruně
velké množství peněz na financování války proti Turkům. Z tohoto důvodu, více než
ze spravedlivosti, byla patrná snaha vlády hraběnku odsoudit, získat její
vlastnictví a umořit tak své vlastní dluhy.
Velmi laxní postoj k této kauze (v době, kdy se
krutě trestaly i banální prohřešky) projevila i církev. Alžběta byla v roce
1610 za své „činy“ J. Thurzem uvrhnuta do doživotního domácího vězení
na hradě v Čachticích. Legendy vypráví o zazdění hraběnky do souboru
místností se štěrbinami na větrání a jídlo. Dle informace z jiných pramenů se
Alžběta mohla volně pohybovat v určitých prostorách hradního komplexu a
přijímat některé návštěvy. Přes panovníkovy další nátlaky a snahu o nový soudní
proces se dařilo Thurzovi tuto záležitost zdržovat. 21. srpna 1614, v
54 letech (což byl mimochodem na tehdejší dobu požehnaný věk), umřela Alžběta
na selhání srdce. Není také vyloučeno, že byla otrávena. Hraběnka byla pohřbena
v Čachticích, ale kvůli rozruchu vesničanů bylo její tělo převezeno k rodišti
Esced. Dnešní umístění těla je neznámé.
Alžběta žila dál v lidových pověstech. Těžko
říci, které části vyprávění se zakládají na pravdě a které jsou pouze
klevetami. Z přečtených textů mi však vyplývá skutečnost, že Alžběta měla nad
svými poddanými téměř neomezenou moc.
Po smrti Alžběty získaly (na základě její
poslední vůle) majetek děti. Po napadení Pováží Turkotatary provedl v letech
1664 – 1670 František Nádasdy II., syn Pavla Nádasdyho, na
hradě rozsáhlé úpravy. Kvůli odhalené zradě proti Habsburkům byl František popraven.
Císařské vojsko čerstvě zrekonstruovaný hrad i zámek v Čachticích (ve kterém
rodina Báthory bydlela) poškodilo. Veškerý majetek Alžbětina vnuka Františka
Nádasdyho II. propadl císaři. Část zkonfiskovaného panství rozdělila královská
komora mezi významné rody. V době protihabsburského povstání Františka II.
Rákócziho (poč. 18. stol.) prodělal hrad devastaci zcela zásadní. Protože se
Rákóczimu hrad nepodařilo dobýt, nechal ho za pomocí francouzského dělostřelce
vybombardovat. Poslední majitelé - Breunerovci a Springerovci - vlastnili zcela
nefunkční chátrající hrad v letech 1855 – 1859. Rekonstrukce Čachtic začala v 1. pol. 20. stol. a
pokračuje dodnes.
Proskotačila jsem se ruinami Čachtického hradu a
z jeho hradeb se rozhlédla do karpatských dálav i na ves Čachtice. Přestože
hrad zůstává zahalen rouškou hrůzostrašných tajemství, necítila jsem se tam
vůbec zle. Duše dívek, prý, již léta spí v pokoji.
Problematikou Báthory se zabývalo mnoho
romanopisců i dramatiků. O její krutosti se zpívají po celém světě písně.
V prostředí Čachtického hradu byly kromě již výše
zmiňované Jakubiskovy Bathory natočeny např. filmy: Tajemství hradu v Karpatech
(ČSSR /1981), či Dračí srdce ( USA/1996).
Jako perličku nám průvodce sdělil informaci o
podvodnících, kteří pod záminkou předvoje Filmového studia Barrandov přijeli v
roce 1961 do Čachtic o krvežíznivé baronce natáčet. Probíhaly castingy. Filmaři
si vybírali především mladé holky, které nechali běhat po pláni v rouše Evině.
Hanbaté scénky se většinou točily na prázdnou kameru. Za své skvělé herecké
výkony měli být občané Čachtic odměněni po příjezdu hlavního filmařského
(neexistujícího) štábu z Prahy. Nikdy se tak nestalo, zato filmaři se nechali
nadšenými místními v čase natáčení bohatě hostit. Podvodníci byli za svůj filmařský
um náležitě potrestáni. Čachtický Hollywood se stal vděčným tématem recesistů.
Co napsat závěrem? Mohu potvrdit, že hrad právem
přitahuje pozornost mnoha návštěvníků.
Čachtický hrad
Poděkování průvodci na hradě za
ochotu se podělit o životě Báthory a o Čachtickém hradu. Taktéž poděkování
průvodci CK Čebus.
Léto 2015
Léto 2015
www.cachtice.sk
http://www.hrady-zamky.org/cachtice/
http://www.treking.cz/regiony/cachtice.htm
http://www.alzbeta-bathory.cz/zivot
http://www.panovnici.cz/alzbeta-bathory#cv
https://cs.wikipedia.org/wiki/Al%C5%BEb%C4%9Bta_B%C3%A1thoryov%C3%A1
